Doplatek do minima zdravotního pojištění. Jak funguje a kdy se platí?

Počínaje prvním lednem 2019 byla zvýšena minimální mzda. Přesto se může v některých případech stát, že zaměstnanec dostane nižší částku, než kolik v současné době činí minimální mzda. V takové chvíli přichází na řadu doplatky do minima zdravotního pojištění. Jaký mají účel a kdo je platí?

Pod pojmem zdravotní pojištění rozumíme částku, která slouží k uhrazení základní zdravotní péče poskytované státem. Každý zaměstnanec, který trvale žije na území České republiky, má povinnost jej platit. Za zaměstnance platí část zaměstnavatel a část si platí zaměstnanec ze mzdy. Kromě toho jsou povinni platit jej také osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP).

V souvislosti s tím je klíčovým faktorem minimální mzda, na kterou má každý zaměstnanec právo. To je nejnižší možná částka, kterou je ze zákona zaměstnavatel svému zaměstnanci poskytnout za určitou odvedenou práci. Od 1. ledna 2019 je minimální mzda zvýšena na 13 350 Kč, což je nárůst oproti roku 2018, kdy byla minimální mzda stanovena na úrovni 12 200 Kč.

Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pak se minimální pojistné odvádí prostřednictvím zaměstnavatele.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny odvádět pojistné z minimálního vyměřovacího základu, který odpovídá dvanáctinásobku 50 % průměrné mzdy. OSVČ platí pojistné formou záloh a doplatku pojistného, a to vždy nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Vyměřovací základ pro pojistné za osoby, u kterých je plátcem pojistného stát, činí v roce 2018 7 177 Kč za měsíc a v roce 2019 vzroste na 7 540 Kč.

Kdy a kdo platí doplatek?

Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než aktuální minimální mzda, pak je zaměstnanec povinen (prostřednictvím svého zaměstnavatele) doplatit zdravotní pojišťovně pojistné. Jeho výše se počítá jako 13,5 % z rozdílu mezi těmito dvěma základy. Vyměřovací základ zaměstnance může být nižší například v případě zkráceného úvazku.

Doplatek pojistného je hrazen prostřednictvím zaměstnavatele, kterému zákon tuto povinnost ukládá. Zaměstnavatel odvádí část pojistného za své zaměstnance a stejně tak odvádí také část, kterou platí zaměstnanec. Úhradu provádí tak, že částku sráží zaměstnanci z jeho platu nebo mzdy. Pojistné se platí za měsíc, vždy mezi prvním a dvacátým dnem následujícího měsíce.

Dohodou může být stanoveno, že doplatek do minima zdravotního pojištění jde k tíži zaměstnavatele. Pokud dohoda není, strhává se ze mzdy zaměstnance.

Ovšem za situace, že vyměřovací základ je nižší z důvodu překážek na straně zaměstnavatele, jde tento rozdíl k tíži zaměstnavatele, nikoli zaměstnance. Mezi tyto situace patří povětrnostní vlivy, prostoj způsobený poruchou, kterou zaměstnanec nezavinil nebo nemožnost převedení zaměstnance na jinou práci ze strany zaměstnavatele. Pokud by tyto překážky způsobily nižší vyměřovací základ, pak je zaměstnavatel povinen rozdíl doplatku uhradit sám.

Když mám více zaměstnání

V případě, že by měl zaměstnanec více různých zaměstnání, ve kterých platí povinnost odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pak se pro účely zdravotního pojištění tyto sumy sčítají. V otázce termínu musí tento doplatek uhradit prostřednictvím jednoho zvoleného zaměstnavatele a to při odvodu v následujícím kalendářním měsíci.

Pokud v jednom zaměstnání zaměstnanec dostane minimální mzdu, ale v dalším je mu vyměřena nižší částka, je potřeba odvést částku ze skutečné výše příjmu. V tom případě je ale nutné, aby zaměstnavatel, který zaměstnanci vyměřuje nižší částku, dostal od druhého zaměstnavatele potvrzení o výši příjmu. V praxi to funguje tak, že zaměstnanec požádá jednoho zaměstnavatele o výpis výše příjmů a odevzdá ho druhému (či dalším) zaměstnavatelům. Je to tedy povinnost zaměstnance.

Na koho se povinnost doplatků nevztahuje?

Je tu skupina osob, které nemají stanovený minimální vyměřovací základ a nemusí tedy platit minimální zdravotní pojištění. Ti odvádějí zdravotní pojištění ze svých příjmů. Jendá se o následující zaměstnance:

• ti, za kterou platí pojistné i stát (více viz níže)
• lidé s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držitelem průkaz ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu
• lidé, kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání
• ti (nebo ty), kdo celodenně, osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. 
• ti, kdo současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádí z ní měsíčně zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Za následující osoby platí pojistné stát:

• Nezaopatřené dítě (tedy dítě, které ještě nedokončilo základní školní docházku)
• Osoba, která pobírá starobní, sirotčí, vdovský nebo invalidní důchod
• Uchazeč o zaměstnání v evidenci úřadu práce
• Osoba, která je na mateřské či rodičovské dovolené
• Osoba závislá na péči jiné osoby spadající do 2. až 4. stupně závislosti
• Osoba, která se celodenně a osobně stará o minimálně jedno dítě do sedmi let nebo dvě děti do patnácti let
• Osoba, která pečuje o osoby závislé na péči jiné osoby ve 2. až 4. stupni závislosti

Platí to i v případě, že se těmto osobám podmínky změní v průběhu měsíce.