Poskytování služeb a zboží ze zahraničí a naopak. Jak je to s DPH?

Dodáváte jakožto podnikatel své služby a své zboží do zahraničí, nebo se k tomuto kroku chystáte? Nebo naopak nějaké zboží či služby ze zahraničí přijímáte? V obou případech budete řešit problémy s DPH. V dnešním článku se na některé z nich blíže podíváme.

 

Čilý obchod mezi různými státy funguje prakticky na denním pořádku a je pravda, že Evropská unie jako celek tyto obchodní snahy velmi usnadňuje. Každý stát je ale zároveň suverénním státem, což z hlediska daní znamená, že si sám určuje výši daní z přidané hodnoty (v rozmezí 17-27%). Hlavní otázka při prodeji nebo nákupu v zahraničí tedy zní, kdo a komu platí DPH?

 

Nejprve bude dobré vysvětlit si, jak vlastně funguje celý postup z hlediska právní úpravy. Tu najdeme v zákoně o DPH v několika paragrafech, zejména v § 9, 10, 14, 24, 67 nebo 108. Nejprve vysvětlíme některé pojmy, které jsou při poskytování služby či zboží mimo tuzemsko nebo naopak obdržení ze zahraničí důležité.

Princip obráceného zdanění

 

Abychom dokázali správně interpretovat vztahy v obchodování z nebo do zahraničí, je nutné vyzdvihnout pojem „Reverse-charge“. Běžně jej známe jako režim přenesení daňové povinnosti nebo také tzv. „obrácené zdanění“. V praxi to znamená, že se při prodeji služby nebo zboží do zahraničí přenáší daňová povinnost na odběratele tohoto plnění, tedy podnikatele a plátce DPH. V tomto případě daň neodvádím a službu či zboží fakturuji bez DPH, přičemž zdanění uskutečňuje příjemce.

 

Tato zásada se uplatňuje ve většině obchodů mezi dvěma podnikateli nebo dvěma plátci DPH. Na faktuře je tento jev vždy zanesen a to konkrétně vyplněním českého DPH ve výši 0%, takže DPH za mne pak odvádí příslušný plátce daně.

 

Samozřejmě existuje pár výjimek a tento princip lze aplikovat i v rámci tuzemského obchodního styku. Místo plnění, tedy místo, kde budou produkt či služba zdaněny, je shodné s místem, kde má odběratel sídlo nebo místo podnikání. Dlouhou dobu platilo, že pokud jste se rozhodli fakturovat do zahraničí, stal se z vás automaticky plátce DPH. S tím byla samozřejmě spojena mimo jiné mnohem větší administrativní zátěž.

Identifikovaná osoba a jak to funguje

 

A zde přichází na scénu druhé enormně důležité opatření, které se týká zahraničního obchodování. Od 1. 1. 2013 totiž vešel v platnost institut tzv. identifikované osoby. Princip tohoto opatření je jednoduchý. Identifikovaná osoba v zahraničí působí jako plátce DPH, i když v tuzemsku jím není. Pokud nejsem plátce daně, ale poskytuji zboží či služby do jiné členské země, musím se identifikovanou osobou stát. Stejně to funguje i naopak, tedy když nějaké zboží či služby přijímám od někoho, kdo nemá sídlo v tuzemsku.

 

Pokud bych z členského státu EU pořizoval zboží v hodnotě minimálně 326 tisíc Kč bez daně za jeden kalendářní rok, pak bych se rovněž musel stát identifikovanou osobou. Stejně tak to funguje tehdy, když jsem plátcem DPH, ale chci se nechat vyškrtnout ze seznamu plátců na Finančním úřadě. Po dobu jednoho ruku je mi poté přidělen tento status. Neplatí to ale v případě, kdy obchoduji nebo poskytuji služby do třetích zemí mimo EU.

 

Coby identifikovaná osoba následně nemám nárok na odpočet DPH na vstupu, pouze odvádím DPH do vybrané země. Navíc mi vzniká povinnost do 15 dnů ode dne poskytnutí služby podat přihlášku k registraci k dani. Tato povinnost se ale týká jen odběratelů ze zemí v Evropské unii. Pokud bych byl plátce daně a odváděl ji z přijatého zboží ze zahraničí, mohu uplatnit nárok na odpočet. Jakožto neplátci mi ale nárok nevzniká.

 

Když bychom to shrnuli, tak kromě mého statusu coby plátce či neplátce daně je nesmírně důležitý také status osoby, která je odběratelem mého zboží či služeb. Nejjednodušší to je v případě, kdy nejsem plátce DPH. V rámci tuzemska i zahraničí mohu uskutečňovat plnění bez DPH a to jak plátcům, tak neplátcům. Moje prodeje se mi pak započítávají do obratu pro povinnou registraci k DPH.

 

Pokud jakožto plátce prodávám zboží či služby v rámci EU neplátci, prodávám jej s českou DPH a vystavuji běžný daňový doklad. Když jako plátce DPH prodávám rovněž plátci, pak je možné zboží od daně osvobodit na základě § 64 zákona o DPH.

 

Pro zjednodušení a lepší orientaci přikládáme tabulku:

 

 

                                                                                 Odběratel

Dodavatel

EU podnikající

osoba

EU nepodnikající

osoba

Mimo EU

podnikající osoba

Mimo EU

nepodnikající osoba

 

 

Plátce DPH

 

 

 

 

Pokud je místo plnění je v EU, tak až na výjimky uvedené zákoně je přenesená DPH. Osvobozená plnění jsou bez DPH.

 

Česká DPH.

Služby telekomunikační, elektronicky poskytované atd. – jdou přes systém MOSS

Osvobozená plnění bez DPH.

Dodání nového dopravního prostředku do EU (registrace v EU ne v ČR) osvobozeno + přenesená DPH.

 

 

 

 

Osvobození od DPH u služeb i zboží (u zboží nutno doložit daňovým dokladem – rozhodnutí celního úřadu o vývozu). Spotřeba na území ČR – osvobození nebo česká DPH – vratka DPH při předložení žádosti.

 

 

 

 

Osvobozená plnění bez DPH, jinak česká DPH (vrácení DPH při předložení dokladu u vyvezení zboží do třetí země – cena zboží vyšší než 2 000 Kč)

Identifikovaná osoba

Neplátce, který poskytl službu do EU podnikající osobě, s místem plnění v EU - přenesená daňová povinnost.

Jinak bez DPH.

 

Služby telekomunikační, elektronicky poskytované atd. – MOSS

 

 

Bez DPH

 

 

Bez DPH

Neplátce DPH

V případě poskytnutí služby se stáváte identifikovanou osobou.

Jinak bez DPH.

 

Služby telekomunikační, elektronicky poskytované atd. – MOSS

 

Bez DPH

 

Bez DPH

(zdroj: fakturoid)