Test nízké kapitalizace (anglicky Thin Capitalization Rule) je kontrolní mechanismus vyplývající ze zákona o daních z příjmů. Jeho hlavním účelem je zabránit nadměrnému krácení základu daně prostřednictvím vyplácení úroků z úvěrů a zápůjček mezi spojenými osobami (např. mateřskou a dceřinou společností).
Podstata a princip fungování
V podnikání je běžné, že společník financuje svou firmu buď vkladem do vlastního kapitálu, nebo formou zápůjčky. Zatímco podíly na zisku (dividendy) nejsou daňově uznatelným nákladem, úroky ze zápůjček standardně základ daně snižují. Bez testu nízké kapitalizace by korporace mohly uměle snižovat svůj zisk tím, že by se "předlužily" u svých vlastníků a platily jim vysoké úroky.
Základní parametry testu v ČR
Podle českých daňových předpisů (zejména § 25 odst. 1 písm. w zákona o daních z příjmů) jsou finanční náklady (úroky) daňově neuznatelné v okamžiku, kdy objem úvěrů a zápůjček od spojených osob překročí stanovený limit:
- Limit pro spojené osoby: Daňově neuznatelné jsou úroky z částky, o kterou úhrn úvěrových finančních nástrojů od spojených osob přesahuje čtyřnásobek vlastního kapitálu (u bank a pojišťoven je tento limit šestinásobek).
- Vazba na vlastní kapitál: Pokud má společnost záporný nebo nulový vlastní kapitál, jsou veškeré úroky ze zápůjček od spojených osob daňově neúčinné.
- Uznatelnost zaplacení: Důležité je pamatovat, že pro daňovou uznatelnost úroků u dlužníka (pokud je spojenou osobou s věřitelem – fyzickou osobou nebo nerezidentem) musí být tyto úroky skutečně zaplaceny.
Příklad v praxi
Pokud má dcera vlastní kapitál ve výši 1 000 000 Kč a přijme zápůjčku od matky ve výši 6 000 000 Kč, limit pro nízkou kapitalizaci činí 4 000 000 Kč (4 × 1 mil.). Úroky připadající na částku přesahující tento limit (tedy úroky z oněch nadlimitních 2 000 000 Kč) budou pro dceru daňově neuznatelným nákladem.