Jak zaúčtovat odpočet DPH, když se stanu plátcem? Změna režimu a Pokyn D-6

Se změnou režimu daňového poplatníka přirozeně souvisí několik důležitých pravidel a povinností. Dnes se krátce podíváme především na to, jak zaúčtovat odpočet DPH, když se stanu plátcem. Nastíníme si také pohled finančního úřadu na celou problematiku.

 

S novým statusem plátce daně souvisí důležité otázky. Abychom na ně dostali odpovědi, nejprve si řekněme pár slov o změně režimu jako takové. Jsou dva způsoby, jak se stát plátcem daně a týkají se každého podnikatele. První možností je, že se jím stanete povinně, další možností je dobrovolná registrace k dani. Podrobněji jsme se tomuto tématu věnovali v článku o zrušení plátcovství z května roku 2019.

 

Když se stanu plátcem, tak mi podle § 74 odst. 1 a 2 zákona o dani z přidané hodnoty vzniká nárok na odpočet DPH. Z čeho všeho můžu nárokovat odpočet? Stručně řečeno ze zboží a služeb, které jsem za dobu posledních 12 měsíců před datem registrace pořídil a využil. Datem jejich pořízení se pak rozumí datum uskutečnění jejich zdanitelného plnění.

Zboží a služby

 

Vymezit, co všechno patří do zboží a služeb, tedy z čeho konkrétně si můžu uplatňovat nárok, je již trochu složitější. Hlavní podmínkou je to, že se k datu mojí registrace musí jednat o dlouhodobý majetek firmy. Sem lze zařadit hmotný majetek, odpisovaný nehmotný majetek, pozemky či zásoby, které se staly obchodním majetkem. U služeb je to stejné, musí jednat o služby, které se staly součástí majetku (například instalace strojů nebo stavební práce na majetku firmy).

 

Plátce tedy nejprve vyčlení majetek, který za uplynulých 12 měsíců získal do obchodního majetku. Na základě uschovaných a doložitelných daňových dokladů, které obsahují přesnou částku s DPH, vyčíslí nárok na odpočet. Vypočtený nárok si pak může uplatnit v daňovém přiznání za následující zdaňovací období.

Jaký je správný postup při nárokování odpočtu?

 

Jak se postupuje při nárokování odpočtu DPH? Hlavní vodítko je § 29 odst. 7 zákona o daních z příjmů. V něm je stanoven postup v situaci, kdy se stávám plátcem DPH stejně jako situace, kdy ruším svou registraci. Nyní se zabýváme pouzemožností první.

Úřady preferovaným řešením je snížení vstupní ceny majetku. Ke snížení ceny dochází u již odpisovaného majetku z jiného důvodu, než kterým je technické zhodnocení. Odpisy se pak stanovují ze změněné vstupní neboli zůstatkové ceny.

 

Sníženou cenou majetku rozumíme rozdíl mezi původní vstupní cenou a DPH, kterou při registraci coby plátce uplatňujeme jakožto nárok na odpočet. Pokud jsme zvolili zrychlené odepisování, pak se o tuto částku snižuje i zůstatková cena.

 

Podrobnější informace nalezneme v Pokynech od Generálního finančního ředitelství. Od roku 2006 tyto postupy rozebíral Pokyn D-300, který byl v roce 2011 nahrazen souhrnným Pokynem D-6. Tyto pokyny mají vysvětlující, metodický charakter a jsou určeny především pro odbornou veřejnost. Pokyn D-6 vyšel ve Finančním zpravodaji č. 7/2011 a jedná se o kompletní nové vydání celého původního pokynu.

 

V tomto pokynu se mimo jiné píše, že daňovým výdajem je takové DPH, na které neuplatnil plátce nárok na odpočet při registraci. A rovněž je jím daň, kterou plátce odvádí při zrušení registrace k dani, pokud o tuto daň nezvýšil vstupní cenu hmotného a nehmotného majetku. Příjmem je naopak taková daň, kterou plátce uplatní jako nárok při registraci a zároveň o tuto část nesníží vstupní cenu hmotného a nehmotného majetku a hodnotu zásob.

 

Pokud bych se rozhodl vstupní cenu majetku nesnižovat a nepostupoval podle tohoto pokynu, dodatečně odečtenou daň musím zahrnout do výnosů a účtovat na účet 648 - Ostatní provozní výnosy.

 

Abychom to zjednodušili, tak plátce u registrace může uplatnit nárok na odpočet, ale nemusí. Pokud to udělá, měl by o tuto částku snížit hodnotu obchodního majetku. Jinak totiž jde o zdanitelný příjem.

Zásoby, majetek nebo materiál?

 

Mluvili jsme o hmotném a nehmotném majetku a rovněž o hodnotě zásob. Jaký je mezi tím rozdíl? Majetek jsou veškeré prostředky, které podnik používá ke své podnikatelské činnosti. Dá se rozdělit na stálá aktiva, tedy dlouhodobý majetek, a oběžná aktiva. Mezi charakteristické rysy majetku patří to, že se používáním nespotřebuje, nýbrž pouze postupně opotřebovává. Což je proces, který následně vykazujeme pomocí odpisů.

 

Majetek je také limitován cenou. Samostatné movité věci mají hodnotu více než 40 tisíc a nehmotný majetek víc než 60 tisíc korun. Posledním poznávacím rysem je jeho životnost – majetek je schopen sloužit dobu delší než 1 rok.

 

Pod pojmem zásoby rozumíme takové složky majetku, u kterých dochází k jednorázové spotřebě. Popřípadě se zásoby z podnikatelské činnosti získávají nebo se přeměňují v jiné majetkové složky. Do nákladů se taky započítávají jednorázově v souladu s účetními postupy v okamžiku jejich spotřeby, darování nebo prodeje. Do zásob řadíme materiál, zásoby vlastní výroby a rovněž zboží.

U zásob se taktéž účtuje snižení ceny. Například materiál na skladě 343 / 112. Pokud by takto účetní jednotka neúčtovala, vzniká zdanitelný výnos.